Jemné zrození Ludmily

Příběh zrození naší dcery Ludmily je plný lásky, klidu a respektu. Předem předesílám, že to, jak se Ludmila narodila může být pro mnohé z vás nepochopitelné či kontroverzní - narodila se svobodně - neasistovaně doma a to plánovaně.

Prosím, respektujte naší volbu při stvoření i zrození naší dcery. Vězte, že plná zodpovědnost byla součástí našich úvah a byli jsme si vědomi všech rizik. Není třeba nám je vysvětlovat
Veškeré urážlivé a negativní komentáře budou mazány - je to můj blog a na něm si svá pravidla s dovolením určím sama.  Děkuji za pochopení.

Původně jsem měla už pár měsíců rozepsaný článek o tom, jaká byla cesta těhotenstvím, protože pro mne byla velmi silná a chtěla bych tento příběh pro svou dceru zachovat. Ale ještě neuzrál čas a proto to vezmeme "od konce" a začnu posledními dny před zrozením Ludmily.

Ještě těhotná

Bylo horké léto, začátek září a já odjela s oběma syny k mamce, protože Adam pracoval pořád v Ostravě na směny, což pro mne znamenalo být sama v Rožnově v rozestavěném domě bez auta. Necítila jsem se nějak skvěle, otevřeně přiznám, že třetí těhotenství mě dost zmáhalo a ta šílená vedra tomu nepřidávala.
Hic v paneláku u mamky byl tedy šílený, ale alespoň se někdo postaral o ty moje dva rarachy a já měla klid na nás dvě - sebe a svou dceru, která se brzy narodí.

V těhotenství se mi nepodařilo sehnat porodní asistentku, se kterou bych rodila doma, jak jsem plánovala. První na mne zapomněla a druhá by k nám nedojela, třetí z našeho kraje jsem už u druhého porodu měla a vůbec jsme si nesedly s pohledem na přirozený porod, čtvrtou jsem ani nezkoušela z důvodů osobních. Je to náročné. Člověk nemá moc na výběr už tak a ještě musí vybrat ženu, která mu absolutně sedne a ta musí mít volno. Když k tomu dodáte termín kolem letních prázdnin, je jasné, že sehnat PA je spíše sci-fi.

Byli jsme na skvělém kurzu Jemného Zrození - kompletní předporodní přípravy pro páry s HYPNOPORODEM, kde jsem si domluvila dulu Míšu Sedláčkovou, se kterou jsme probraly mé představy o její roli u mého porodu a ujistila jsem jí, že od ní práci zdravotníka opravdu nečekám. Kurz jemného zrození byl skvělý a i když to byl můj čtvrtý předporodní kurz, označila bych jej za první, který byl opravdu přínosný i pro partnera - pokud tomu byl otevřen samozřejmě.
Sama připravuji ženy na porod pomocí vizualizací a hloubkové práce s osobní zkušeností skrze rituály a individuálních setkání, ale i tak pro mne byl kurz díky propracovaným technikám hypnoporodu obohacující a hlavně - celý den vědomé pozornosti jen pro mne a miminko! To se mi v tomto těhotenství moc často nepovedlo při stěhování na dům a rekonstrukcích. 

Muž si ujasnil svou roli u porodu a jak se původně porodu domu trochu obával, z kurzu odcházel naprosto jistý v tom, že cokoliv udělám, je správně a podpoří mne, protože je klíčové, abych se u porodu cítila dobře já.

Kolem termínu už začal obvyklý kolotoč dotazů "uuuuž?" za které bych vraždila ! U vícerodiček se nějak čeká, že budou rodit snad od osmého měsíce, měla jsem pocit. Muž už byl celkem nervozní a mé "ty jo, tak já nevím, jako jestli tohle není porod tak zdar" kdy mi přišly asi 3x takové vlny poslíčků, že jsem opravdu myslela že rodím a pak ... NIC!

Tohle bylo celkem vyčerpávající, ale pro mne to byl signál, abych se stáhla více do sebe. Naslouchala svému tělu a své dceři a nenechala se rozhodit vlastními očekáváními a zažitými vzorci typu "rodím vždycky, až mi praskne voda", jako to bylo u kluků. Taky hlenová zátka mi u kluků odešla u porodu, ale u Lidušky snad několik dní předem. Tělo mi dávalo jasně najevo, že vytvářet si konstrukty mysli opravdu není to, co k porodu, jaký jsme obě potřebovaly, potřebuji a tak mě takhle krásně "školilo"

Měla jsem s sebou svůj cestovní těhotenský/porodní oltář, který mi připomínal můj domov a pomáhal mi ponořit se do sebe. Skládal se z vykuřovací pícky se směsí vykuřovadel, která podpořila můj záměr a soustředění, růženínové lampičky, mého intuitivního obrázku Bohyně - Matky, vykládacích karet a afirmačních kartiček, které jsem si sama napsala - jednu sadu pro těhotenství a druhou pro porod, čestné místo měla také omalovánka, kterou jsme dostali na kurzu Jemného Zrození - miminka v bříšku a k porodu miminka, které se rodí. Vymalovat tyhle obrázky pro mne byla krásná meditace v přítomnosti a pohled na ně mi dodával sílu a klid.

Noc zrození

Byl večer 14.9. kdy Adam odešel na noční, děti usnuly s mamkou v pokoji a já cítila, že se opět něco děje. Liduška mi dávala znamení, že si chystá cestu k nám, ale já to už přijímala bez očekávání. Věděla jsem, že i tohle může být zkouška a už jsem byla opravdu připravená přijmout jí tak jak přijde - ať už začnu rodit či nikoliv, budu jen tady a teď, žádná očekávání!

Dala jsem si sprchu, dopřála si olejovou masáž, uvařila bylinkový čaj, rozsvítila svíce a jen jsem koukala na obrázek rodícího se miminka, který jsem měla před sebou na stole ozářený svíčkou. Usmívala jsem se. Cítila jsem obrovský klid a štěstí, cítila jsem se tak požehnaná. Byla jsem sama, jen já a moje dcera. Mámě jsem řekla, že dnes už možná porodím, ale třeba taky ne, jen ať je připravená, že kdybychom odjeli, ať se postará o kluky. Měla jsem do poslední chvíle otevřenou možnost porodu v porodnici - Karvinou, kde jsem se domluvila s velmi milým primářem Fialou, nebo Krnov, kde jsem rodila ambulantně druhého syna. Asi 5 minut autem jsme měli do fakultní nemocnice v Ostravě, ale tohle byl pro mne jen nouzový scénář. Každopádně taška byla sbalená

Někdy o půl jedenácté píšu muži, že nevím jestli mě malá zase zkouší, ale kdyby něco, napíšu. Muž samozřejmě patřičně znervózní a pak mi pořád píše odcházím do sprchy a odkládám telefon, chceme být samy. Někdy kolem půlnoci přijíždí muž, kterému jsem tedy nakonec napsala, že UŽ a když nic, alespoň se vyspí
Ptá se mne, co potřebuji a s úsměvem a klidem odpovídám, že jsem ráda, že je tady, ale potřebuji jen klid.

Potřebuj jen opravdový klid, soustředění a mír, tmu a harmonii. Vědomí podpory na dálku, ale nechci být sledována. Poprosím muže, ať si opravdu lehne, otočí se klidně na druhou stranu a nevšímá si mě. Ruší mne i to, když se na mne dívá. Cítím že potřebujeme být opravdu samy. Vím, že do porodnice nepojedu, pokud se budu pořád cítit takto a sděluji to muži, který mne plně podporuje.

Je absolutní ticho, noční čas osvětluje jen světlo svíček a bytem se line vůně vykuřovadel, která mi dodává sílu, uzemňuje mne a zároveň dovoluje ponořit se do sebe. Já se v pravidelném tempu vlním v bocích ve stoji, či v podřepu. Polohy volím sama tak, jak si mé tělo žádá. Nemyslím.

Odcházím do sprchy a užívám si energii vody, její očistnou sílu a teplý proud pomáhá mému tělu uvolnit se ještě více. Každou vlnu vítám s radostí, usmívám se a vlním se v bocích. Vnímám velkou potřebu vždy se o něco opřít. Ukotvit se pevněji a propojit se se Zemí. Když vycházím se sprchy cítím tlak a tuším, že za chvíli se Liduška narodí.
Muž na mě tázavě kouká, ale stále klidně leží, dřepnu si na zem k televiznímu stolku a jedu na další vlně, která mne přibližuje ke Zrození, když vlna ustane, řeknu muži, že pokud chce, může zavolat Míšu, ale stejně nestihne dojet

Vím, že chci porodit sama, tak jako jsem to věděla od začátku, jen mysl mi stále bránila, vytvářela konstrukty "cobykdyby" a zakotvila si scénář "poporodní krvácení", kvůli kterému jsem "potřebovala" porodní asistentku. Ale dovolila jsem si objevit svůj strach, přijmout jej a propustit už v těhotenství a tak mne u porodu neomezoval. Věděla jsem, že kdybych se začala bát, odjíždím do porodnice, ale to se nestalo.

Byla jsem napojená na svůj Zdroj, na svou dceru a na všechny ženy před námi. Věděla jsem, že porodit sama a jemně dokážu, ale to co se stalo absolutně předčilo mé představy. Opět

Šla jsem se napít do kuchyně a v koutě se tříděným odpadem jsem si dřepla a začala se nahlas smát, že už za chvíli se maličká narodí. Zaplavila mne obrovská vlna štěstí a dojetí.
Můj muž se z ničeho nic zvedl a přišel ke mě. Nic neříkal, jen mne chytil za ruku přesně ve chvíli, kdy jsem to potřebovala. Stál nademnou a já dřepěla zavěšena v jeho silné paži. Potřebovala jsem táhnout dolů, potřebovala jsem cítit silnou oporu Muže, který stvořil mou rodící se dceru.
Všichni tři jsme v tu chvíli byli jedno. Nikdo z nás nemluvil a přece jsme přesně věděli, co se děje a bude dít. Bylo to naprosto nepopsatelné.

Šla jsem na všechny čtyři, kdy jsem cítila, že se rodí hlavička. Netlačila jsem, jen jsem nechala své tělo porodit. Vnímala jsem jeho obrovskou sílu a sílu své dcery. Cítila jsem její jemné pohyby v břiše, cítila jsem, jak rotuje a jak se odráží patičkami. A já s velkou pokorou a důvěrou v nás dvě jen dýchala...

Když se narodila hlavička, muž se šel podívat a hlásil, že tohle je "asi hlavička, ale nejsem si jistý ... jo počkej! Kouká se na mě!" Tohle nevymyslíš Smála jsem se a čekala v posledním uvolnění před tím, než se narodí tělíčko. Nečekala jsem nic. Byla jsem .. pak jsem dvakrát zamručela a poddala se tlaku, které vytvořilo mé tělo.... a Ludmila byla na světě!

Adam mi jí podal se slovy "Pozor! Klouže!" a já se otočila, abych si mohla sednout a vzít jí k sobě.

V první chvíli jsem jí ani neviděla jen slyšela, protože strašně řvala tak jako to umí doteď, má šíleně uječený hlásek A konec dalším stigmatům aneb "v klidu porozené děti doma nepláčou"

Byli jsme sami, my tři, nová rodina.

hrdý táta
hrdý táta

A pak jsem chtěla, aby se přišly podívat i děti. Staršího syna se probudit nepodařilo a mladší syn byl sice zprvu nadšen, leč pak viděl, že miminko je u mě a rozplakal se se slovy "moje maminkáááá, moje cicinýýýý" ale nechal se uklidnit a nic vážného to nebylo Mamka byla naprosto dojatá a v šoku, protože "Já jsem pořád poslouchala a pak jsem tě slyšela tak dvakrát mručet, tak si říkám, že už asi pojedete. No a pak slyším miminko, tak jsem si fakt myslela, že jsem mimo, ale ne fakt miminko!"

Dula Míša přijela až po porodu pro placentu na jejímž zpracování jsme byly domluvené. Koktejl jsem s díky odmítla, ale tinkturu, kapsle a esenci jsem si nechala udělat stejně jako otisk a pupeční šňůru na památku. Na placentu jsme čekali snad dvě hodiny. Tohle si nepamatuji, u obou synů se narodila prakticky do 30 minut. Takže další "průplesk". Znejistělo mě to, ale věděla jsem, že jen potřebuji být sama. Najednou kolem mě byli dva lidé a já měla v náručí miminko. Kde byl můj klid?!

Odešla jsem na záchod, zhasla a pod sebe si dala nerezovou mísu, sáhla si dovnitř a ucítila, že placenta je uvolněná, odloučená, ale já uvolněná nejsem ... vydechla jsem, odevzdala jsem napětí a .. placenta se narodila.

Odpoledne, když jsme se vyspali, nás přišla zkontrolovat kamarádka Kamila - porodní asistentka z Centra Lotos. Tiše, jemně a s úctou. Žádné měření, tabulky, vážení, ale ujištění se, že jsme obě v pořádku - krvácení, poporodní adaptace a pod. Liduška byla stále u mne a Kamila se jí prakticky nedotkla, protože nebylo potřeba.

s jedním z brášků chvíli po porodu
s jedním z brášků chvíli po porodu


A pak jsme si to už jen užívali. My všichni. Ten klid a mír doprovázený velkou porcí lásky, důvěry a pocitu požehnání. Liduška si pro své zrození vybrala místo svého početí - i když o 4 patra výš (tehdy jsme bydleli o 4 patra pod mamčiným bytem) a je v tom cosi magického.

Pár hodin po porodu s bráškou a maminkou

Starší syn maličkou od začátku naprosto miluje a je její "velký brácha". Mladší syn se s ní už nějak smířil, i když poprvé se pořád ptal, kde má to miminko maminku a ať už si ho ta maminka odnese!

Dovětek a poděkování

Den zrození Ludmily pro byl pro nás všechny magickým zážitkem. Bylo to tak zvláštně klidné a samozřejmé. Musím říct, že po porodu nepřišel pocit jako "já jsem to dokázala", který jsem zažila po druhém porodu, ale spíše něco jako "ty jo a to je jako všechno? To bylo to, o čem tolik lidí mluví a bojí se toho? Proč se kolem toho dělá takové haló?"

Vždyť porodit dítě dokáže každá zdravá žena, která se cítí v bezpečí a milována, když se jí nechá dostatek prostoru, klidu a podpory. Mé tělo to dokázalo samo. Dostala jsem několik lekcí na téma "neměj očekávání" a to často dost přímých ale jen tak se člověk občas dokáže probudit. Doslova.

Když jsem před tím četla o porodech bez bolesti a bez tlačení, či viděla videa na toto téma, říkala jsem si, že to už je trošku "moc", že je to prostě blbost, takhle rodit. Dokud jsem to nezažila sama

Takže moje rada zní - všechno je možné a druhá - nemějte očekávání či předsudky

Na závěr bych chtěla říct, že porod doma není pro každou ženu, ani každé dítě a je to tak správně. Ty ženy, které porodily doma, nejsou ani víc ani méně, než ty, které si připadají bezpečně v porodnicích. Každá máme právo volby. Já věděla, jaká jsou rizika porodu doma i neasistovaného porodu, ale i přesto jsem je pro sebe po velmi traumatickém prvním porodu vyhodnotila jako tu nejlepší možnou variantu. Věděla jsem, že v porodnici bych porodit bezpečně nedokázala.

Jsem neskutečně vděčná za to, že vedle sebe mám Muže s velkým M, který mi věřil, nikdy o mě nepochyboval a do poslední minuty podporoval. Děkuji Ti, Lásko, za to že jsi takový jaký jsi, děkuji Ti za to, že díky Tobě jsme se s Ludmilou mohly narodit do rodiny plné respektu a Lásky. Protože vím, jaké to je, žít s někým, kdo člověka nepodpoří a kdo jde proti tobě i v situacích jako je porod ... i proto si neskutečně vážím toho, že při mě stojíš, i když někdy jsem poněkud šílená

Miluju Tě.