Má cesta k Harmonii Ženy

Aneb lékaři míní ale tělo, duše a příroda mění.
Ovšem jen když chceme vidět a snažíme se chápat to, co se nám ukazuje jako nanejvýš jasné.

Jak semínko zasadíš

Mé vzpomínky na dětství jsou zvláštně kontrastní. Buď si vybavuji krásné chvíle, drobné střípky jako třeba to, když s mámou vaříme a kuchyní se line vůně, nebo jak chystám křečkovi Bubíkovi vatu do jeho akvárka a sypu mu tam zrní z obalu, který si pamatuji doteď ... jsem u babičky na zahrádce a nořím se v hlíně a bylinkách.

s maminkou
s maminkou

Pak jsou tady ty druhé, kdy je mi 5, stojím na stole a říkám "tati, tati koukej jsem velká!" a táta s úšklebkem odpoví "tak akorát kráva" .. střih .. táta křičí na mámu, jsou mi asi tak 4 a schovávám se s maličkým bráškou pod stolem, za kterým máma sedí a pak z ničeho nic vylezu ven, postavím se mezi ty dva a křičím na tátu, aby nás nechal být, svým vlastním malým tělíčkem a dušičkou jsem se rozhodla chránit nás před ním všechny ... blesk ... a je mi 12, krutě mě šikanují ve škole, protože máma je sama, nemá peníze na luxusní oblečení, první mobil a kdovíco a hlavně mě stejně zajímají jen koně, příroda a bavím se jen s klukama. Jsem ta divná hubená holka bez prsou - placatáááá zrůůůůdoooo! Zní mi v uších, když je mi zle a nechodím do školy, protože to tam nenávidím.

A takhle odezdi ke zdi pak dlouhý čas probíhal celý můj život. Nic nebylo průměrné, všechno bylo super, nebo nanic.

Protože jsem od malička tíhla k přírodě a k ezoternu, které u nás doma nebylo cizí, dostala jsem se v pubertě mezi "alternativní lidi", prakticky jsem vyrostla v čajovně, z domu nevycházela bez 25 korálků na krku a podobného počtu na rukou, chodila boso po betoně, ve vlasech měla dredy a konečně jsem zapadala :) !
Jenže pořád ve mě něco dřelo. Ten táta tady prostě chyběl. Jak já záviděla kamarádům, jejichž rodiče byli rozvedení! Vám aspoň otec z ničeho nic nepřijde domů dělat bengál a hrát si na výchovu!

Láska - neláska

A pak přišel o 22 let starší přítel, samozřejmě láska jako trám. Zničující devastující vztah pro všechny zúčastněné a že jsme nebyli jen my dva. Říkal jak mě miluje, ach, krásné a pak šel domů za jinou. Ach reálné. Nevadilo mi to, hlavně že mě někdo miloval - takovou jaká jsem. Jenže tohle nebyla láska, to byla chorobná potřeba nás obou si něco suplovat. 3 roky jsem se to snažila ukončit a když se po 1000 vrátil na kolenou, vždy jsem se nechala ukecat. 

Zničené ženství


Mezi tím jsem v 18 letech musela na operaci s neznámým útvarem v prsu, x nekonečných dní, kdy jsem nevěděla, zda je to zhoubné či ne ... pak cysty na vaječnících, znovu a znovu. Nakonec jsem skončila v sanitce s akutní příhodou břišní, kdy mi jedna cysta praskla a operovali mne doslova za 5 minut dvanáct.
Rána po akutní operaci mi nakonec zhnisala takovým způsobem, že mi museli vytahovat stehy z břicha na běžném převazu, zaživa, bez umrtvení. 5 zdravotníků mě drželo a jeden lékař stříhal kůži a pak stehy centimetr pod kůží. Křičela jsem tak, že po mě na převaz nechtěl nikdo a domů mě museli odvézt, protože jsem se zhroutila.
Zničené ženství, rozřezané břicho ... pořád mi to nedocházelo.


"Víte, je vám sice 22, ale měla byste začít uvažovat o dětech, s touhle prognózou budete ráda, když se vám to vůbec povede"


COŽE?!?!?!
Ve 22 letech neřešíte rodinu!
Ale tuhle informaci poberete překvapivě jasně a racionálně. Tvrdá realita. Srůsty, cysty, prodělané operace v malé pánvi, špatně zhojená rána a ošklivá jizva, bolesti zad, neuvěřitelně bolestivá menstruace, ze které jsem omdlévala. NESNÁŠELA JSEM SVÉ ŽENSTVÍ! Byl to otravný hnus, plný bolesti! Na břicho jsem si po řezání stehů zaživa nedokázala nechat sáhnout téměř 10 let.

Přichází rodina

Pak přišel jiný muž. Praktické uvažování. Žádná velká láska, prostě to vypadalo, že se k sobě hodíme a protože já jsem hodně emocionální a rodinný typ, jako každý rak, bylo plánování rodinného života logickým důsledkem vztahu bez potíží. A tak jsme se vzali a nebylo to špatné, jen jsme se postupem času nějak vzdalovali. Pro něj jsem nebyla ta pravá, jeho představy o ženě byly jiné a mé představy o muži také. Ukázalo se, že když na začátku nebyla velká láska, respekt a přátelství, na čemž by šlo vztah budovat a při krizích přestavět, nelze vztah už dál držet. Jak jsem psala v předchozím příspěvku, nevyhnutelně přišel rozvod.
Během vztahu s mým bývalým manželem mne neuvěřitelně začala bolet záda a to tak, že jsem několikrát nemohla třeba i 14 dní chodit, či se otočit v posteli. Celý svůj život hledám souvislosti, odpovědi na miliony otázek, ale pořád mi to nějak unikalo. Když se naše manželství začalo hroutit a bylo to velmi intenzivní, protože jsem byla těhotná s naším druhým synem, přišla jsem na to. Našla jsem důvod všech svých potíží, bolestí a nemocí.

Nemám se ráda. Přistoupila jsem na hru ostatních. Přijala jsem za pravdu, že nejsem dost dobrá, že jsem jen na obtíž, že bez nich nejsem NIC. Že musím udělat magické NĚCO, abych si zasloužila jejich pozornost, jejich LÁSKU a úctu. Mám pocit, že musím všechno zvládnout sama, hrdinka, která nepotřebuje pomoc, žádná slabá žena! 
DOST! Takhle ne!
 A když jsem vzala svůj život do vlastních rukou a začala opravdu ŽÍT bylo mi neuvěřitelně úžasně! Našla jsem odpovědi. Našla jsem ten Zdroj, který jsem hledala, protože jsem našla sama sebe. Láskyplné hranice své osobnosti, za které nikomu nedovolím jít, ale také otevřené srdce milující bez podmínek. Opustila jsem strach a bolesti. Odpustila jsem. Všem a také sobě.


Začala jsem cestu k uzdravení svého ženství s bylinami a hlubou prací na sobě pomocí meditací a jiných technik, která sice trvala ještě několik let a stále trvá, protože Cesta životem nikdy nekončí, ale to podstatné jsem snad pochopila.
Byliny mi byly velkým pomocníkem na mé Cestě. Jsou přirozeně spjaty se Zemí, s ženskou energií, mají uzemňující charakter, propojují nás s moudrostí našich Předků, kteří bylinám rozuměli nejen po praktické, ale také duchovní stránce.

Hledala jsem střípky vědomostí o bylinách, které mi ponechali mí předkové a tvořila z nich obraz, využitelný pro zhojení svých ran na duši a na těle. Míchala jsem bylinné směsi, vyráběla masti, tinktury a jinak bylinky zpracovávala. Trávila jsem hodně času v přírodě, jen tak sama s košíkem na bylinky a foťákem, kochala se tou nádherou a děkovala za to, že můžu žít takový život.

S nejstarším synem a dcerkou na procházce nad domem
S nejstarším synem a dcerkou na procházce nad domem

A víte co? Mám 3 zdravé děti, i když jsem dvakrát potratila. I když jsem po prvním nezdařeném těhotenství málem uvěřila lékařům, že děti mít nebudu, nedala jsem se. Našla jsem Muže o kterém se mi ani nesnilo (i když samozřejmě i on má své mouchy ;) a odstěhovali jsme se z města pod hory, kde spolu tvoříme náš úžasný život.
Intenzivně jsem se věnovala možnostem přírodní léčby a snažila se uzdravit postupně celé své Já.

Nyní už vím, co je můj Dar. Práce se ženami, provázení na Cestě ostatních žen. Ne pozice nějakého guru z certifikovaného kurzu, ale laskavá průvodkyně na často špatně osvětlené stezce Poznání. A k tomu mi pomáhají byliny.

Bylinky, které studuju od malička a stále žasnu nad tím, kolik se toho mohu naučit. Dokázala jsem pomoci sobě, svým blízkým a ženám, které ke mě přicházejí často s hlubokými problémy na těle i duši. Jsem vděčná, že vím, kdo jsem a dělám to, co má smysl pro mne a hlavně ostatní.

Moje rady nejsou instatní a ani univerzální. Někoho taky pěkně štvu :) ale proto je Vesmír tak bohatý, aby si každý našel svého parťáka na Cestě.

Jsem ráda, že jste dočetly až sem. Vážím si vašeho času, který jsme teď spolu strávily.

Třeba se jednou potkáme a probereme vše potřebné.

S láskou
Jana